Motivace je klíč k úspěchu
Můžete být jakkoliv chcete úspěšní a přesto přijdou dny, kdy to budete chtít vzdát.
Motivace se zdá být velice vzdáleným výrazem.
Může to být způsobeno čímkoliv. Špatně jste se vyspali a jste unavení, něco se vám v práci nevyvedlo, nepřichází tak dlouho očekávané výsledky, něco se náhle stalo, v sázce je něčí zdraví a tak podobně.
Pak je velice snadné si vymyslet výmluvu a začít lhát sám sobě, proč to dnes nejde a nechat plamínek motivace pomalu vyhasnout.
Dovolte mi říct, že tohle se dalo očekávat. Tohle je ten zlom, ten bod vaší přeměny.
Musíte se vždy ukázat, nikdy se nenechte porazit pocitem diskomfortu, každý den skýtá další příležitosti. Nikdo nejsme nesmrtelní a dny se postupně nasčítají a pak by se mohlo stát, že budete naříkat nad promarněnými příležitostmi, které jste měli. A věřte mi, ten okamžik, kdy se v životě ohlídnete, přijde.
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
Vždy se ukázat, to je oč tu běží.
Dovolte mi uvést příklad z mého života.
Když jsem se dostával do světa randění, měl jsem strach z odmítnutí, strach ze selhání, že nejsem dost dobrý. Věděl jsem ale, že čekat na zázrak, je bláhové a tak jsem to začal zkoušet. První, druhý, třetí pokus, selhání…
Nezájem z druhé strany a moje sebevědomí začalo klesat k bodu mrazu.
Ale pořád jsem v hlavě věděl, že pokud se neukážu těm příležitostem, které jsou kolem mě, nic se nezmění.
Jednoho dne jsem proto vyrazil s kamarádem do hospody na biliard. To víte, raději by jsem zůstal doma za počítačem, ale řekl jsem si, že nikdy nemůžu vědět, co si ten den pro mě připravil.
No a taky že ano. Do hospody přišla partička holek, které se začaly kolem nás motat a jedna z nich se na mě pořád usmívala, vytáhly nás na šipky a my jsme si začali povídat. O dva týdny později mi na sociální síti napsala a my jsme šli jsme spolu ven. Teď už to jsou dva roky, co jsme spolu.
Jaká byla pravděpodobnost, že se tohle stane a že to takto dopadne oproti pokusům, které jsem si sám vytvořil, dal do toho všechno, co jsem měl a i přes to jsem selhal?
Ať už se jedná o cokoliv ve vašem životě a vy víte, že byste někde měli být a něco dělat, ukažte se!
Selhání, tajemství k úspěchu
Váš sen je maratón, nikoliv sprint. I ten nejúspěšnější člověk selhává.
Selhání je totiž nedílná součást úspěchu, učí nás, kým jsme byli. Všichni jsme stejní, z masa a kostí, lišíme se od sebe jen počtem pokusů. Každý máme rozdílné otisky prstů a kdo dokáže říct, které z nich jsou ty lepší? Kdo pak tedy dokáže definovat náš úspěch?
Vemte si, když jste byli malí caparti a učili se chodit. Umíte si představit, kolikrát jste během toho všeho spadli na zadek? Myslíte si, že vaše rodiče někdy napadlo, že to s vámi vzdají, že se chodit nikdy nenaučíte?
Že to zní hrozně divně? Nikdy se nenaučit chodit? Neblbni, každý přeci umí chodit!
No ano, pokud nemáte zdravotní hendikep, každý přeci chodit umí. Takže proč nemůže být můj sen úspěšný? Ten jediný rozdíl z vašeho mládí je ten, že už tu není žádná máma, táta, kteří vás chytí, když spadnete na zadek, kteří vás ženou vpřed. Nikdo vás za vašim cílem nemůže dovést, to můžete jen vy sami.
Když neselžete, nespadnete, nemůžete se zase postavit silnější, nemůžete se naučit ničemu novému a nemůžete růst! Selháváme a dochází nám motivace… Ale vždyť bez pádů bychom přeci nemohli být tím, čím jsme teď.
Říkám vám, jenom největší zbabělec se snaží a pokouší o věci, u kterých již dávno ví, že uspěje. Musíte dělat věci u kterých si nejste zase tak jistí. Protože když nepůjdete na práh svých sil a neselžete, nenaučíte se ničemu novému a nikdy neposunete hranice svého nynějšího bytí.
Úspěch, záře shůry
Lidi, nebudu vám lhát, cesta směrem nahoru je ta nejtěžší a ne vždy je to zábava. Je to tvrdá dřina, obětování spousty věcí, dělání zdánlivě bláznivých věcí jen abyste viděli, kam vás ta vaše cesta zavede. A hlavně, je to velice osamělá cesta.
Ostatní se vás budou snažit srazit dolů, budete se od nich lišit. To je typické lidské myšlení, když něčemu nerozumím a když se něco liší od většiny, odsoudím to. A proč? Protože chci jenom zapadnout do společnosti a tohle přeci z té společnosti úplně vybočuje. Jakmile začnete stoupat nahoru, pokusí se vás srazit zpátky dolů. Je to jen obranný reflex, každý by se chtěl cítit tak skvěle a být tam, kde jste vy, v podstatě vám říkají, že odvádíte skvělou práci. Nechtějí se ale od vás lišit, nechtějí, abyste jim ukazovali jejich promarněné životní příležitosti a tak se vás pokusí srazit zpět na jejich úroveň.
Prorazte přes všechnu tu nepřízeň a staňte se vzorem, kteří budou ostatní následovat.
No Responses